Odborný článek

Pomluva

14. 9. 2007 Základní vzdělávání
Autor
BcA. Ivana Honsnejmanová

Anotace

Pomocí vstupování do rolí rozvíjení sociální inteligence žáků.

Strukturované drama - POMLUVA
Věk účastníků: II.stupeň ZŠ
Počet účastníků: 12 - 16 žáků
Prostor: běžná třída ZŠ, lavice a židle na straně
Pomůcky: magnetofon, balicí papír, fixy, kancelářské papíry, propisovačky
(Pozn.: Za každým bodem scénáře je v závorce uvedena použitá metoda. Specifikum dramatické výchovy tkví v tom, že se snaží užívat metod dramatu a divadla.)

Základní dějový obsah

Do jedné třídy na druhém stupni ZŠ chodí dívka Jana. Již nějakou dobu se přátelí s Karlem. Toho však chce za každou cenu získat spolužačka Lenka. Vymyslí si pomluvu a napíše Karlovi anonymní dopis. Karel má vážný rozhovor s Janou, která nic netuší. Po tomto rozhovoru se spolu přestávají stýkat. Jana je smutná a často pláče. Své pocity píše do deníku. Lenka sleduje Karla i Janu, kteří chodí oba velmi nešťastní. V nestřežené chvíli bere Lenka Janě deník a čte si poslední zápisy. Rozhoduje se, co bude dělat. Třída sleduje vzniklou situaci. Musí se rozhodnout, zda půjde na Lenčiny narozeniny či ne.

1. Učitel pouští magnetofon. Je slyšet milostná píseň. Učitel zvukový záznam nijak nekomentuje. Zvukový záznam vytvoří motivaci, určí atmosféru, naznačí, o čem příběh bude - je to první informace, probudí zvědavost.

2. Žáci chodí po místnosti. Když se s někým potkají, tak se mu mají zadívat zpříma do očí. Tematicky vázaná hra aktivuje životní zkušenost, imaginativní i uloženou ve svalové paměti, zkušenost s věcmi, se vztahem věcí a prostoru a s jejich uspořádáváním. Technika vyžaduje i aktivizaci vztahu pohybu a prostoru, kultivuje běžné formy pohybů a žádá kreativitu a zvyšování sdělnosti.

3. Žáci chodí po místnosti. Když se s někým potkají, tak se mu mají zadívat do očí s tím, že si o něm myslí něco špatného. Tematicky vázaná hra aktivuje životní zkušenost, imaginativní i uloženou ve svalové paměti, zkušenost s věcmi, se vztahem věcí a prostoru i s jejich uspořádáváním. Technika vyžaduje i aktivizaci vztahu pohybu a prostoru, kultivuje běžné formy pohybů a žádá kreativitu a zvyšování sdělnosti.

4. Žáci chodí po místnosti. Když se s někým potkají, tak mají uhnout očima. Tematicky vázaná hra aktivuje životní zkušenost, imaginativní i uloženou ve svalové paměti, zkušenost s věcmi, se vztahem věcí a prostoru a s jejich uspořádáváním. Technika vyžaduje i aktivizaci vztahu pohybu a prostoru, kultivuje běžné formy pohybů a žádá kreativitu a zvyšování sdělnosti.

5. Učitel rozdělí žáky do trojic. Každá obdrží lístek s jednou větou. Příklad vět:
"Hana chodí s tím Petrem ze třeťáku".
"Věra má v tý sukni pěkný břicho".
"Blanka včera žádný rande neměla".

Každá trojice má udělat živý obraz s tím, že dva mluví o tom třetím. Je jim dán čas na přípravu. (Živý obraz, sehrání určitého jevu, osoby či situace jedním nebo více hráči beze slov a bez pohybů. Tedy tichem, konfigurací těla a stabilním mimickým výrazem.)

6. Každá trojice předvede svůj živý obraz. Ostatní mu dávají název. (Titulkování. Hráči v tomto případě hledají a verbalizují možné názvy toho, co sledují.)

7. Každá trojice znovu ukáže svůj obraz, ozvučí jej a rozehraje. (Improvizace. Jde o nepřipravenou hru, která nás nutí, abychom v rámci herní situace reagovali tady a teď, ihned, nepřipraveně, čímž fakticky i situaci na místě vytváříme.)

8. Učitel i žáci sedí v kruhu, povídají si o tom, co to bylo za věty. Jak se dají označit jedním slovem. (Povídání v kruhu. Vyjádření vlastního názoru. Reflektování názorů ostatních. Získávání dalších informací. Vytváření a porovnávání představ.)

9. Učitel dává do kruhu balicí papír a fixy. Žáci mají napsat slova, která se jim vybaví, když se řekne slovo POMLUVA. Rozmluva o zapsaných slovech, také o tom, jaký je rozdíl mezi pomluvou a pravdou. (Brainstorming. Hledání, "střílení" nápadů.)

10. Žáci zůstávají sedět na zemi. Učitel jim začíná vyprávět příběh. Dozvídají se, že jsou všichni žáky jedné třídy 9.A ZŠ. Informace posunuje příběh. Každý si promyslí a pak po kruhu řekne kdo je, jak se jmenuje, jaké má zájmy, jaké informace o sobě ještě považuje za důležité apod. Identifikace s postavou je nutná pro pozdější hru v roli.

11. Učitel pouští magnetofon. Je opět slyšet milostná píseň. Učitel sděluje žákům, že takové písně stále poslouchá jejich spolužačka Jana. O čem asi přemýšlí? (Zvukový záznam s informací. Nyní nejen motivace a udržení atmosféry, ale obohaceno o konkrétní informaci.)

12. Učitel dává žákům pokyn, aby vytvořili běžný život o přestávce v deváté třídě.

13. Do přestávky vstupuje učitel v roli Jany (odliší se např. šátkem, vestou s cedulkou Jana nebo jen oznámí "Jsem Jana", pokud žáci tuto techniku znají, a říká: "Už těch pomluv mám dost. Kdo z vás tady píše hnusný anonymní dopisy?! Karel se teď se mnou určitě rozejde." Učitel v roli odchází ze třídy. Žáci reagují na výstup Jany. Podstatou techniky je, že učitel sám na sebe bere určitý typ role a stává se součástí hry jako jeden z hráčů. V této roli obvykle nezůstává po celou dobu, ale vystupuje z ní podle potřeby. Je dobré označit se jako postava nějakým znakem, např. šálou. Učitel svým jednáním posunuje děj příběhu.

14. Učitel vypráví další část příběhu. Dopis napsala Karlovi Lenka, protože je do něj už dlouho tajně zamilovaná a chce, aby se s Janou rozešel. (Informace, další konkrétní informace důležité pro gradaci příběhu.)

15. Všichni (každý sám) mají za úkol napsat dopis, který dostal Karel a který vedl Janu k domněnce, že se s ní rozejde. Dopis byl psán jako anonym. (Psaní dopisu je někomu určeno. Dopis je prostředkem interpersonální komunikace. Může být důležitý pro charakterizaci postav.)

16. Žáci chodí po místnosti s dopisem v ruce. Učitel je vyzývá, aby dali postupně dopisy Karlovi do penálu. Mají přitom říkat, co se jim - jako Lence - "honí hlavou". Aktivuje se tu životní zkušenost, imaginativní i uložená ve svalové paměti, zkušenost s věcmi, zkušenost se vztahem věcí a prostoru a s jejich uspořádáváním. Technika vyžaduje i aktivizaci vztahu pohybu a prostoru, kultivuje běžné formy pohybů a žádá kreativitu a zvyšování sdělnosti body language. Hráči zveřejňují své vnitřní pocity z toho, co dělají. Své postoje a morální hodnoty.

17. Žáci s učitelem sedí v kroužku, postupně se všichni stávají Karlem, který čte poprvé anonymní dopis. (Pro Karla může být např. určena židle, na kterou si postupně všichni sednou). Dopisy leží uprostřed a každý si před čtením jeden vytáhne, nikdo nečte ten svůj. (Čtení. Získávání či předávání informací. Náhled na postoje druhých hráčů v rámci příběhu - ve fikci.)

18. Učitel vybírá jeden dopis a jeho pisatel se stává Karlem. Učitel se ptá, kdo by chtěl nastoupit na místo Jany. Odehrává se dialog mezi Karlem, který právě dočetl anonymní dopis, a Janou, která nic netuší (retrospektiva). Dialog může proběhnout několika způsoby:

  1. Dvojice se postaví do určitého postoje a jiná dvojice ji ozvučí slovy. (Dabing. Jeden hráč propůjčí hlas druhému.)
  2. Mezi dvojicí probíhá dialog, učitel nebo jiný žák jej zastaví a převezme roli Jany nebo Karla - vystřídá se několik žáků. (Zastavovaná hra v roli.)
  3. Mezi dvojicí probíhá dialog, do něho vstupují další žáci a zveřejňují jejich myšlenky. (Stopování myšlenek. Žáci tak mohou vložit do postav jejich charaktery, určit jejich další chování.)

19. Učitel říká, že rozhovor mezi Janou a Karlem skončil Janiným odchodem. Celý týden spolu s Karlem nemluvili. Všichni ze třídy je sledují, jak chodí do školy utrápení jako tělo bez duše. Na konci týdne si Jana dělá zápis do deníku a nechává jej ležet na lavici. Lenka deník sebere a čte si poslední zápisy. (Vyprávění učitele. Získání dalších potřebných informací.)

20. Všichni žáci píší zápis do deníku jako Jana. (Deník. Můžeme jím pronikat do nitra postav. Sledujeme události, úvahy, myšlenky, touhy, pochyby atd. dané postavy.)

21. Čtení deníků. Každý vždy v roli Lenky. Každý čte svůj zápis.

22. Učitel rozděluje žáky do původních trojic. Mají za úkol zhodnotit situaci a zahrát etudu, jak by se podle nich mohl příběh dál odehrávat. Příklady: Lenka napíše dopis Janě, Lenka napíše dopis Karlovi, Lenka osloví Janu, Lenka osloví Karla, Lenka neudělá nic, Lenka neudělá nic a "balí" Karla atd. (Diskuse. Dialog dvou či více osob, který se točí okolo nějakého problému. Hra v roli. Je to hlavní metoda DV. Jednání postavy v určité fiktivní situaci.)

23. Předvedení dramatických etud. (Hra v roli.)

24. Reflexe předvedených etud.

25. Vyprávění učitele. Ve třídě zůstala dost "hustá" atmosféra. Navíc na konci týdne se všichni měli sejít na narozeninách Lenky. Zvala třídu každý rok a moc jí na oslavě záleželo. V kolektivu nastala dost ostrá diskuse, zda na oslavu jít, či nejít. Nakonec se spolužáci rozhodli promluvit s Lenkou o tom, proč se uchýlila k takovým praktikám. (Informace. Důležité informace, které posunují a gradují děj.)

26. Horké křeslo Lenky. Učitel rozdělí skupinu na dvě části, jedna je Lenka, druhá spolužáci. Spolužáci dávají Lence (Lenkám) otázky, Lenka (Lenky) odpovídá (odpovídají). (Horké křeslo. Technika založená na zpovídání určité postavy dramatu. Hráči se dotazují v rámci svých rolí nebo za sebe. Zjišťování citlivých údajů. Rozkrývání myšlenek apod.)

27. Reflexe a zhodnocení odpovědí v kroužku. (Reflexe horkého křesla.)

28. Rozhodování. Spolužáci se postaví na škálu od bodu - "Jistě půjdu na Lenčiny narozeniny" až po "Rozhodně nepůjdu na Lenčiny narozeniny". (Škála. Umožní hráčům zaujmout postoj v rámci příběhu nebo postoj svůj osobní. )

29. Učitel pouští z magnetofonu píseň, nechává doznít příběh. (Zvukový záznam.)

30. Reflexe celé lekce. (Reflexe. Zde se může prodiskutovat celý příběh. Jeho dopad na hráče, jejich postoje, pocity, myšlenky atd.)

Poznámka:
Jsem si vědoma, že žáci mají dvakrát stejnou aktivitu - píší vlastní vyjádření. Myslím si, že psaní dopisů, vzkazů apod. do oblasti pomluv bezpochyby patří. V našem případě mi připadá zajímavé a věci prospěšné, že žáci píší vyjádření jako původce i jako oběť pomluvy.

Téma a cíle dramatu

Téma POMLUVA je věkové skupině (II. stupeň ZŠ) velmi blízké. Udělala jsem si ve škole takový malý průzkum a zjistila, že je to pro žáky záležitost zcela obvyklá. Myslím proto, že rozkrytí tohoto tématu ze všech stran by jim mohlo pomoci uvědomit si spoustu věcí o sobě i o pocitech toho druhého. Mým hlavním cílem je rozvoj sociální inteligence žáků a rozvoj osobní (intrapersonální) inteligence každého z nich. Chci jim zde dát prostor:

  • vstupovat do různých sociálních rolí a chápat motivy svého jednání a jednání druhých
  • otevřením konkrétního problému hledat možné způsoby jeho řešení
  • uvědomovat si příčiny a důsledky svého jednání
  • pojmenovat svůj postoj k situaci
  • porozumět svým pocitům, citům, náladám
  • sdělovat a vysvětlovat své názory, postoje a stanoviska
  • spolupracovat s druhými
  • naslouchat druhým a respektovat jejich názor
  • hovořit před menší I větší skupinou

Dalším cílem je rozvoj řečové (verbální) inteligence:

  • sdělování a vysvětlování svých názorů
  • obhajování svých názorů
  • konfrontace získaných prostředků
  • psaní dopisu a zápisu do deníku
  • slovní projev v různých sociálních rolích

Rozvoj zrakové (prostorové) inteligence:

  • živé obrazy

Rozvoj logicko-matematické inteligence:

  • řešení logických problémů
  • přesné rozvržení rolí

Rozvoj fyzické (pohybové) inteligence:

  • vstup do různých rolí
  • živé obrazy

Rozvoj sedmého druhu inteligence - hudební jsem nenaplnila. Myslím si, že je důležité držet se účelnosti zvolených kroků.

Výběr metod a technik

Snažila jsem se najít přesné rozlišení, co je metoda a co technika, ale po přečtení několika knih jsem zjistila, že každý autor používá tato označení jinak. Nebudu je proto přesně rozlišovat. Metody a techniky jsem volila vzhledem k uvedeným cílům, tématu, struktuře dramatu a věku žáků. Ve scénáři konkretizuji, kdy kterou metodu používám:

  • zvukový záznam
  • tematicky vázaná hra
  • živé obrazy
  • titulkování
  • nepřipravená improvizace
  • brainstorming
  • zvukový záznam s informací od učitele
  • učitel v roli
  • dopis
  • čtení
  • dabing
  • hra v roli
  • stopování myšlenek
  • vyprávění učitele
  • povídání v kruhu
  • deník
  • reflexe
Závěr

Toto strukturované drama bych použila pouze ve skupině žáků navštěvujících dramatickou nebo osobnostně-sociální výchovu. Jsou zvyklé na tento způsob práce a jistě mají také zkušenosti s výukou v blocích a s projektovým vyučováním. Myslím, že je velmi důležité diagnostikovat si skupinu žáků, se kterými chci strukturované drama dělat. Zjistit jejich potřeby a počítat s nimi při plánování práce.

Literatura a použité zdroje

[1] – KOŤÁTKOVÁ, S. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy . Praha : Karolinum, 1998.
[2] – NEELAND, J. Strukturování dramatické práce . 1995.
[3] – SVOZILOVÁ, D. Strukturovaná dramatická hra v kontextu dramatické výchovy . Praha : Artama, 2000.
[4] – ULRICHOVÁ, I. Drama a příběh. Praha : Artama, 2004.
[5] – VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha : Strom, 1998.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
BcA. Ivana Honsnejmanová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Poznávání lidí
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Rozvoj schopností poznávání

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

Magnetofon, balicí papír, fixky